Trochu o Českém středohoří

Krása Českého středohoří

O krásách Českého středohoří bylo řečeno a napsáno mnoho. Plýtval bych časem, kdybych se snažil také svými slovy popsat krásu Českého středohoří, když už to udělala řada významných osobností přede mnou. Patřil k nim např. jak K. H. Mácha, tak Vrchlický, německý básník Goethe i slavný přírodovědec Humboldt a řady dalších.

Dovolím si na úvod citovat jeden z posledních dopisů Emila Filly svému příteli, třebenickému fotografovi českého středohoří  L.E.Drahošovi, ve kterém vyjadřoval svůj velmi emotivní vztah k Českému středohoří.

„Škoda, že jsem nebyl na světě, když ty všechny kopce chrlily lávu a dýmaly čoud a země se třásla, hromy bily a dunělo to a praskalo – jen památka na to nám zůstala a celá krajina tou připomínkou žije a na rozdíl od jiných krajin má v sobě život, drama vzpínání se k nebesům a mluví o vzdoru proti všemu, co tlačí dolů a ponižuje. Nikde není na světě tolik krásy jako tady a ty to dobře víš..“ .

Jiný citát je z kopie pohledu, kterou je možné si koupit na Milešovce a kterou v roce 1899 poslal neznámý pisatel své přítelkyni. Autor není celebritou, ale Je to  velmi půvabný pozdrav.

„Chcete-li slečno spatřiti půl Království Českého, přijďte na Milešovku. Stoupání je sice velmi obtížné a trvá jeden a půl hodiny, dobře zásobená restaurace vše napraví“

Z mnoha dalších významných obdivovatelů středohoří je vhodné uvést  také A. von Humboldta.

Pižlík se ve svém bádání zabýval vztahem Humboldta ke středohoří (  http://pizlik1.blog.cz/0905/alexander-von-humboldt-a-ceske-stredohori )  a mimo jiné uvádí:

Alexander von Humboldt po svých velkolepých badatelských cestách, když už byl proslavený po celé Evropě, doprovázel v r. 1819 pruského krále Friedricha Wilhelma III. na cestě do Teplických lázní, odkud společně podnikli výstup na Milešovku. Tehdy světem zcestovalého Humboldta uchvátila natolik krása této hory, že ihned napsal svému německému příteli Rössmaslerovi proslulou větu: "Pohled z Milešovky je třetí nejkrásnější na světě, které jsem kdy ve světě spatřil...

Výstupy údajně  pak opakoval společně s pruským králem pravidelně několikrát až do roku 1839. Tehdy to byla jeho poslední, v pořadí šestnáctá cesta do Čech. Humboldt si velice oblíbil Teplice, které se jeho zásluhou staly významnou křižovatkou cest aristokratů a nejvýznamnějšími lázněmi té doby. Také se uvádí, že když  poznal hrad Trosky ve východních Čechách, nazval jej osmým divem světa.

Bohužel není známo, co Humboldt označoval jako první, druhý, čtvrtý a další divy světa.

České středohoří – dříve Český ráj

Zdeněk Mrkáček píše ve své knize „ Český ráj – věčná inspirace“ , vydané v r. 2013  :

To co se zdá v dnešní době samozřejmé, bylo ve své době velkou a pro mnohé nečekanou změnou.  Jde o to, že samotný název  Český ráj původně označoval jiné území Čech a to oblast západně od řeky Labe a severně od toku Ohře.  Pro dnešní Český ráj – území mezi městy Mnichovo hradiště , Železný brod,  Semily, Lomnice nad Popelkou, Jičín a Sobotka  se traduje již téměř 130 let  a to od r. 1888. Na jeho přesunu  a setrvání v našem kraji má největší zásluhu Václav Durych, rodák z Turnova- „ srdce Českého ráje. Jako první použil pro naši oblast název Český ráj.

Proč k tomuto přesunu Českého ráje došlo? Otázkou České středohoří -  Český ráj se zabývala řada autorů.

Oldřich Dvořák (https://www.facebook.com/cesky.raj.klenot.nasi.vlasti/photos/?tab=album&...) uvádí:

Oblast Litoměřicka (dnes zvaná Zahrada Čech), osídlená prakticky až do konce druhé světové války převážně německy mluvícím obyvatelstvem, byla totiž původně nazývána „český ráj“ (Böhmisches Paradies). Toto označení Litoměřicka najdeme už v díle Bohuslava Balbína, pobělohorského exulanta Pavla Stránského i jiných autorů.

V 18 a 19 století byla germanizace oblasti Českého středohoří tak značná, že  tuto část Čech  německé obyvatelstvo považovalo  za svoji „ Heimat „. To souviselo i s výše zmiňovanými pravidelnými návštěvami Milešovky A.Humboldta s císařem Wilhelmem

Z historických pramenů je ale  známo, že typická města ve středohoří a blízkém okolí , jakými jsou Litoměřice, Lovosice, Libochovice, Louny,Třebenice, Roudnice a mnoho dalších byla téměř výhradně česká. K poněmčování oblasti Českého středohoří začlo výrazněji docházet až v období  po Bílé hoře, ale hlavně  na počátku 18 století. Např. kroniky se psaly v těchto městech  někdy až do roku cca 1750 česky.

V době národního obrození syn známého vydavatele a redaktora, katolický kněz Vojtěch Kramerius podle Dvořáka

píše ve svých dopisech z let 1849 a 1850 s nelibostí, že je vše v té rajské Litoměřicka krajině poněmčeno .

Veronika Svobodová k otázce Českého ráje poznamenává ( 2008, Hledání ztraceného ráje ):

Turistická i místopisná literatura v 18 a 19 století popisuje malebný a úrodný litoměřický kraj, překrásnou polabskou krajinu a pro pojmenování užívá názvu Český ráj ( Paradies von Böhmen). Ve většině oblastí  severních Čech, do nichž byl Český ráj umísťován, výrazně převládalo německy mluvící obyvatelstvo. Pro české obrozence bylo stále problematičtější ponechat název Český ráj – krajinně zvláště přitažlivou část celého království - uprostřed území, jehož obyvatelé neuměli nebo nechtěli hovořit česky. Z důvodů dalšího národnostního vymezování Čechů a Němců bylo označení Český ráj pomocí mediálního tlaku přeneseno na Turnovsko. Okolí Litoměřic už čeští autoři napříště označovali skromněji, jako Zahradu Čech.

To,  že Českým rájem bylo dříve zjednodušeně řečeno označováno Litoměřicko, je většině obyvatel Česka neznámá skutečnost a proto se na tomto místě  o ní zmiňuji. Naopak pod pojmem Český ráj je dnes jednoznačně známá oblast kolem Turnova a Jičína.

Jak zahrada Čech –Litoměřicko, tak i dnešní Český ráj jsou půvabná místa, která se vyplatí navštěvovat a těšit se z jejich krásy.  Dělit místa na x-tá nejkrásnější je nesmysl, neboť co jsou to ta kritéria krásy? Je to individuální a obvykle jsou za nejkrásnější  na světě považována ta místa, kde jsme doma a kde jsme se narodili a která důvěrně známe.

Doufám, že v této  internetové  publikaci fotografií Českého středohoří alespoň zčásti prokáži, že dříve používaný název si České středohoří zasloužilo. 

Jiří Volf, Třebenice, Listopad 2016